• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

Instagram

Transfer

Celý náš tým tvoří dobrovolníci ze sboru Jednoty bratrské v Praze. Dlouhodobě pracujeme s dětmi ve věku základní školy. Máme zkušenosti s vedením a organizací volnočasových aktivit, letními tábory a cestovními tábory po Evropě (Francie, Španělsko). 

Více zde

 

Napište mi

© 2019 - 2020 by CW design. Vytvořeno pomocí Wix.com

  • Transfer

CHKO Labské pískovce 2018


Milí čtenáři a čtenářky, 

dnes vám budu vyprávět o jedné z nejlepších výprav, na které jsem měl tu čest být. 

Sraz v pátek 19.10. v 16:30 hodin se jako obvykle konal u Burger Kingu na Hlavním Nádraží. Marek Uher si během prvních pár minut dokázal namočit krosnu do jákesi neznámé tekutiny na podlaze. To je běžné tradiční znamení, že výprava dopadne dobře. Vyrazili jsme tedy vlakem směrem na hranice. Když jsme konečně dorazili na místo pár kilometrů od našeho plánovaného stanoviště, byla již dávno tma. Cesta do poměrně prudkého kopce nebyla usnadněna ani kluzkými kameny, na kterých se mi samozřejmě povedlo uklouznout. Když jsme konečně dorazili na plánované místo, hned byli rozděleny úkoly a během půl hodiny jsme měli vše hotovo.

Když tak sedíte u táboráku s lidmi, na kterých vám fakt záleží, koukáte na Máru, jak si dělá steak na pánvi, jíte klobásu a pijete mléko, uvědomíte si, že ten svět je vlastně docela hezký, a že má smysl se za něco rvát. Před výpravou většinou ani nevím, kam jedeme, jelikož je mi to v podstatě fuk. Užil bych si ten víkend stejně, i kdybychom šli kempovat na Nákladové Nádraží Žižkov. Co tím chci říct je, že víc než cokoliv jiného si užívám tu společnost lidí, kterým můžu věřit, a které mám rád. 

Ráno jsme se svižně nasnídali, sbalili se, pánové pokropili oheň a šlo se dál. Během první hodiny jsme došli k vyhlídce na opravdu vysoké skále, takže jsme krosny nechali pod kopcem, naházeli na ně klacky a šli nahoru. Na vyhlídce jsme si dali skupinovou fotečku s pomocí německého turisty a nabažili se výhledu. Zbytek dne jsme si velmi užili. Do chůze nás motivoval repráček s vytříbeným playlistem. Na mýtince u cesty jsme si po obědě dali týmovou hru, já jsem všechny učil jíst slunečnicová semínka (pořád jsem v tom nejlepší) a obecně vládla velice příjemná atmosféra. V podvečer jsme došli k malé mýtince, kde byli na pronajmutí lesní postele, ale bohužel jsme to neměli zaplacené a museli jsme stejně spát pod plachtou. 

Během večera jsme se učili sekat dříví a mladší generace se dokonce rozhodla uspořádat si taneční soutěž, do které se hned trochu moc ochotně přidali jako moderátoři vedoucí. Později se na naše představení přišla kouknout skupina německých turistek a dva trampové. Všichni jsme si to nakonec ale moc užili a zbytek večera jsme si povídali. 

V neděli jsme se ráno vzbudili a opět jsme se začali pomalu uchylovat k odchodu. Vše šlo docela rychle, ale na mě zrovna připadla práce umýt kotlík ze včerejška. Nikdy jsem nepracoval s něčím tak mastným jako s tím kotlíkem. Nedostatek jaru taky nepomohl. Po dlouhé snaze se mi konečně povedlo kotlík jakž takž umýt. Opět se šlo urychleně dál (co jinýho taky, nejsme tady na výletě). Dopoledne jsme překročili hranice a naobědvali jsme se při vůni plynových vařičů. Později jsme si zahráli další týmovou hru a vyrazili jsme směrem k vesnici, odkud nám jel autobus do Ústí nad Labem. Cestou jsme si nechali poradit od jedné moc milé paní a dali si poslední drink v hospodě ve vesnici. Zbytek dne už byla jen cesta zpět kromě navštívení Bageterie Boulevard v Ústí. Na Hlavní Nádraží jsme přijeli naštěstí všichni, rozloučili jsme se a předali společné vybavení vedoucím.

Odešel jsem s úsměvem na tváři, protože jsem věděl, že je zas všechny uvidím příště. A šlo se dál.

-Šíma


VIDEO

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now