Už týden před výpravou jsme na kroužku ve skupinkách plánovali trasu, dopravu, jídlo...
Objevili jsme tak, že máme v Liberci jen 3 minuty na přestup, ale už byly koupené lístky a stejně by nemohli všichni dorazit na sraz dřív. Nechali jsme to tedy tak a pro jistotu si našli alternativu, kdyby nám navazující autobus do Bedřichova ujel. Tuto variantu jsme nakonec využili, dojeli tramvají přes Liberec a z Lidových sadů se vydali na noční asi dvouhodinovou cestu lesem do kopce. Pro některé to byla jedna z prvních cest s krosnou na zádech, a tak se v první části upravovaly bederní pásy, klinkající tašky z batohů, ramenní popruhy i množství vrstev oblečení, aby se všem šlo co nejlépe to bude možné. Ticho a klid lesa přerušovaly jen naše kroky a povídání, a jeden pár se psem v protisměru, který nás svými milými slovy povzbudil do zbytku cesty.
Tom s Kryštofem, kteří jeli tentokrát s námi, vyrazili už několik hodin před námi. Než jsme dorazili do cíle, zatopili v kamnech, takže když jsme asi v půl osmé přišli na chatu, byla už krásně vyhřátá. Dali jsme si večeři a pomalu se začali chystat ke spánku. Holky spaly v hlavní místnosti, kde se první noc přikládalo do kamen, aby nevyhasly. Kluci našli přístřeší o patro výš, kde byly teplotní podmínky poněkud krušnější, ale všichni to parádně zvládli.
Ráno jsme připravili snídani, oběd na cestu a vyrazili na výlet. Přes noc napadalo asi 15 cm sněhu, a tak byla cesta čerstvě zapadaným lesem krásným, i když občas velmi ledovým zážitkem. Na oběd jsme dorazili na Hřebínek. Tam nám počasí nedalo a po zahnání hladu se většina rychlým krokem vracela zpátky na chatu. Kuba s Tomem a Matějem to vzali ještě přes pár kopců a závějí, aby si dali více do těla.
Po odpoledním odpočinku a poté, co kluci dorazili z okolních vrchů, jsme uvařili večeři, a pak se rozdělili na dvě části. Jedna akčně vyrazila na noční bobovačku a druhá zůstala v chatě a téměř celou dobu ji zabavila hra prší. Venkovní skupinka se šťastná a promrzlá vrátila dovnitř, chvilku jsme ještě pobyli spolu, a pak už se vydali do spacáků.
V neděli jsme se probudili do ještě více zasněžené krajiny. Dopoledne jsme využili na balení, přípravu jídla, hraní her, odhazování sněhu a uklízení, abychom se dostali včas na autobus. Cesta zpět už byla bez jakýchkoli komplikací a po krásně stráveném víkendu jsme se na Andělu šťastně shledali s rodiči.
- Mína
