Ke konci března – 24. - 26. 3. jsme vyrazili v počtu 18 dětí a 4 vedoucích do námi velmi oblíbeného Dobříva. Tentokrát to bylo poprvé, co jsme byli pouze v kapli, protože tam již je zprovozněna půda, na které se dá přespat a velká koupelna. Ze Smíchovského nádraží, kde jsme měli sraz, jsme jeli s jedním přestupem vlakem do Hrádku u Rokycan, odkud to bylo 3 km pěšky. Někteří šli s tak velkým batohem poprvé, tak byli velmi šťastni, když to zvládli. V kuchyni už na nás čekala připravená boloňská omáčka, ke které jsme si jenom uvařili špagety a mohli jít jíst. Viktor měl s sebou kytaru, tak jsme si po večeři zazpívali několik písniček. Již za nedlouho jsme však šli spát, abychom byli odpočati na sobotní celodenní výlet.
Ráno jsme vyrazili hned po snídani do bývalého vojenského újezdu. Po prvotním stoupání jsme dosáhli skalního útvaru na vrcholu, ze kterého byl nádherný výhled do okolí. Následoval sestup na druhou stranu, kde jsme si zahráli oblíbenou hru capture the flag, ve které (jako i v mnohých z dalších her) zvítězil tým, ve kterém byl Viktor. Po několika kilometrech jsme došli k plácku v oblasti zvané Bahna, kde jsme si opekli výborné klobásy od Dobřívského řezníka. Po chvíli odpočinku jsme pokračovali směrem na Skořici. Bylo krásně, teplo, tak se šlo příjemně. Polní cesta se zanedlouho proměnila ve zpevněnou cestu a poté v silničku, která nás upozornila, že jsme ve zmiňované vesnici. Doplnili jsme zde energii svačinou, takže zbývající kilometry utekly velmi rychle. Na poslední větší louce, než jsme se zanořili do lesa, jsme si zahráli ještě několik her.
Na zahradě následoval aktivní odpočinek, kdy se všichni nadšeně zapojili do vybíjené. Postupně jsme se však přesunuli do kaple, abychom si opravdu odpočinuli. Po večeři jsme šli znovu ven na noční hru, kde si nejprve dva týmy navzájem sfoukávaly svíčky a dávaly góly, když se dostali za bránu s rozsvícenou svíčkou a poté bylo několik svíček v prostoru a děti měly za úkol je nepozorovaně sfouknout.
V neděli, když se nám podařilo děti po náročném dni a změně času v náš neprospěch probudit, jsme si dali snídani a učili se některé mapové značky. Následoval totiž orientační běh ve dvojicích, kdy se šlo/běželo po kontrolkách podle mapy. Nejrychlejším trval okruh 53 minut a nejpomalejším, kteří několikrát zabloudili 102 minut, ale všichni šťastně došli a velmi si to užili. Následovala příprava oběda, při které holky ochotně vypomohly, snědení oběda, dobalení posledních věcí a přesun na vlak. Ten měl výluku, takže jsme šli trochu jinou a o něco delší cestou do centra Hrádku. Odtud jsme se autobusem dopravili do Rokycan a poté vlakem do Prahy, kde už se děti setkaly s rodiči.
Comments