Na víkend 9. – 11. prosince jsme vyrazili do našeho oblíbeného campusu v Dobřívu, který leží na samém kraji nově otevřené části Brd. Tentokrát byl výjezd nabídnut většímu okruhu dětí, díky čemuž nás nakonec jelo 28 – z toho 5 vedoucích. V pátek odpoledne jsme dojeli vlakem do Hrádku u Rokycan, odkud jsme šli již temnou krajinou asi tři kilometry do campusu. Tam jsme se ubytovali a po výborném guláši, který nám Dick už předem připravil, jsme si zahráli pár seznamovacích her a šli spát. Další den ráno jsme vyrazili na výlet po okolí směrem na Žďárský vrch. Někteří účastníci měli přiděleny speciální funkce, jako např. hospodský, který hlásí přípitek, kdy se všichni musí napít, což především první část trasy velmi obohatilo. Šli jsme velmi rozmanitou přírodou, která skýtala příjemná zpestření jako např. zamrzlý potůček, po kterém jsme se mohli klouzat a mnohé další. V době oběda jsme rozdělali oheň a opekli legendární klobásy, které jsme ráno koupili u Smrťáka, a odpočinuli si. V průběhu cesty jsme hráli oblíbenou hru na Indiány, takže někteří ani nepostřehli, že už jsme ušli plánovaných 13 km a blížíme se zpět k Dobřívu.
V campusu jsme si dali večeři, zahráli pár her a šli si na chvilku odpočinout, neboť jsme věděli, že nás ještě čeká noční hra. Pří té se šlo lesem po lightsticích okruh dlouhý asi 2 km, přičemž po cestě bylo deset otázek, na které děti odpovídaly. Na základě správnosti jejich odpovědí byla další den vyhlášena vítězná skupinka. Bojovka byla pro některé velkou výzvou, ale všichni šli po dvojicích (a jedné trojici), takže si ji i oni mohli užít. Po takto náročném dni plném nových zážitků jsme usnuli ihned po ulehnutí.
V neděli ráno jsme kvůli velkolepé noční hře vstávali později než obvykle a po vydatné snídani jsme si zabalili věci a vydali jsme se do blízkého lesa, kde už bylo připraveno zázemí pro pohybovou hru. Rozdělili jsme se do dvou týmů, z nichž jeden bránil kruhové území vyznačené nataženým lanem mezi stromy, zatímco druhý tým se snažil o co největší počet průběhů do kruhu, aniž by je tým obránců chytil. Po určeném čase se týmy prohodily, aby si všichni účastníci vyzkoušeli útočit i bránit. Oba týmy byly vcelku vyrovnané a bojovali jako o život. Nakonec ve hře zvítězil Honzův tým nad Samovým díky jistější organizovanosti a taktice.
Po skončení hry Erik s Kryštofem sklidili a smotali lano a všichni jsme se vydali na blízkou paseku, kde jsme hráli všeobecně oblíbenou hru – capture the flag. Ve zkratce jde o ukořistění vlajky soupeřícího týmu a její následné přemístění do vlastní základny. Hra byla opravdu vyhecovaná a ke konci zlehýnka tekly emoce, pročež jsme ji raději skončili dříve a odebrali se do penzionu.
Tam nás už čekaly těstoviny se sýrovou omáčkou a horký čaj. Po obědě jsme dobalili zbytek věcí, uklidili penzion a vydali se na vlak do blízkého Hrádku, odkud jsme vyrazili do Rokycan. Tam už na nás čekal vlak do Prahy. S rodinami jsme se šťastně shledali v 16:30 na Smíchovském nádraží a vydali se odpočívat do svých domovů.