Únorovou výpravu jsme směřovali do okolí Štěchovické vodní nádrže. Dobrodružství začalo již den před samotným výletem, kdy jsme se dozvěděli o hlášených silných nárazových větrech a počasí se opravdu měnilo každou chvilkou. S důvěrou jsme však do již naplánované akce šli a rozhodně jsme nelitovali.
Vyrazili jsme ze Smíchovského nádraží, tentokrát netradičně autobusem.
Když jsme se blížili do cílové stanice, zvolali někteří, že mají blízko chatu a jestli jdeme tam. O takovéto možnosti jsme však nic nevěděli, a tak jsme se vydali pěšky do okolních kopců. Prvotní cesta po pláních byla vzhledem k větru krušná, ale zato jsme se jí dostali na krásný výhled na Vltavu, i když stejně nás všechny nejvíc zaujala trampolína zakleslá několik metrů pod námi. Následovalo překonání řeky a první pořádné stoupání, ke kterému někteří využili živé lanovky, aby se dostali nahoru. Po cestě jsme si povídali, vyprávěli vtipy, hráli indiány... Také byla výprava protkaná nejrůznějšími hlavolamy a šiframi, které jsme každý podle libosti luštil, jen na jeden nikdo z nás nepřišel. Oběd jsme si dali na dohled od ohrady s koni na louce ve stráni, odkud jsme krosem sestoupali zpátky dolu k řece. Tam jsme využili místní kamenité plážičky na házení žabek do vody a načerpání sil před závěrečnou částí naší trasy.
