V dubnu nás čekal dosud jeden z nejnáročnějších výletů, který si dříve či později získal srdce všech zúčastněných. Pátek začal velmi pozvolna, s přestupem v Liberci jsme dojeli do Raspenavy, odkud to na místo spánku bylo jen asi tři kilometry. Už jsme se blížily, když Emma s Kačkou poznamenaly, že vidí krásné místo a že doufají, že tam budem spát. O to větší nadšení zavládlo, když tam naše kroky opravdu zamířily. Jednalo se o táborovou louku s krásným místem na oheň, špalky na sezení i přístupem k vodě. Večeři jsme si dali každý ze svých zásob, uvařili jsme čaj, povídali si a pak zalezli do spacáků. Předtím nás ještě překvapilo auto, ve kterém přijeli dva trampové, které zítra čekala úprava tábořiště před létem.
(-V pátek jsme ušli hodně km, ale našli jsme si dobré místo na spaní-)
Po snídani jsme si ještě na louce zahráli hru na čísla a vyrazili do kopců. První pořádné stoupání nás čekalo kolem Malého Štolpichu, kde jsme se dozvěděli, že se nahoře ještě drží sníh. Posilnili jsme se obědem, ze kterého ještě zbylo, a vyrazili vstříc dalším výškovým metrům. Po chvíli jsme opravdu narazili na sníh. Prvotní nadšené házení sněhovými koulemi zanedlouho vystřídaly unavené obličeje. Z lesní pěšinky jsme se dostali na silnici, která nás dovedla na Hřebínek. Tím jsem se místně propojili s výletem z Bedřichova, kde jsme byli loni v únoru. Pokračovali jsme na Ptačí kupy, kde Mína potkala spolužačku, pokochali jsme se výhledem a po bahnité cestičce mezi skalami jsme pokračovali dál směr Holubník. Tom ani Kuba s náma nebyli, a tak jediný Matěj mohl vzpomínat na jejich zasněženou výpravu z února. S tím se to sice nedalo srovnávat, ale i ten trošek sněhu nám chvílema dával zabrat. Klára to odnesla lehce podvrtnutým kotníkem, když jí najednou krosna převážila a ona po mokré skále uklouzla. S nemalým úsilím jsme se dostali až nahoru, kde nás kromě parádních výhledů čekala zasloužená svačina, dojedení chlebů z oběda i něco sladkého. Posilněni jsme se vydali na závěrečnou etapu, která už vedla více po dřevěných chodníčkách a plně zpevněných cestách. Od vodopádu Velký Štolpich už to bylo nedaleko na Ořešník, který se nám stal místem táboření. Přesně jsme stihli západ slunce, pro který někteří vyběhli na skalnatou vyhlídku, postavili jsme tarpy, uvařili večeři a plni zážitků i únavy ulehli ke spánku do větrné noci.
(- Ráno jsme se probudili a po snídani jsme hráli hru "Šátek" a pak jsem vyrazili na cestu. Šli jsem do kopce, pak do dalšího kopce okolo vodopádů. Když jsme se do kopce šplhali, dali jsme si pauzu na oběd, kde si přisedl pán a začal si s námi bohužel povídat. Potom jsme šli částí lesa, kde byl prasečí africký mor a nepovolaným vstup zakázán, kde byl na konci dubna sníh. Nakonec jsme vyšplhali na Ořešník, kde jsme rozdělali tarpy a dívali se na západ slunce. Potom jsme šli spát-)
Paprsky východu slunce některé probudily ze spánku, ale ze spacáku vytáhly málokoho. Noční souboj vítr vs. tarpy skončil 2:2. Ráno jsme pro povětrnostní podmínky vyrazili rovnou na cestu a snídani jsme si dali až na loukách u Hejnic, kde jsme strávili i další hodiny hraním Capture the Flag. V Hejnickém areálu střední školy na nás čekal výborný guláš, který nám připravil kamarád z místního sboru Jednoty bratrské.
(- V neděli jsme sice ušli málo km, ale strašně moc nám foukalo a ten vítr nám shodil tarp, ale jinak to bylo mega super-)
Comments