Na výlet jsme vyrazili po osmé hodině vlakem do Berouna. Protože to vypadalo, že bude zima, jeli kromě vedoucích jen ti nejotužilejší – Natka, Kryštof a Sam. Z celkem plného rychlíku jsme v Berouně přesedli do moderního prázdného „hurvínku“ a užili si ho na jednu stanici, do Králova Dvora. Proklouzali jsme se městem (bylo náledí), vyškrábali do strmého zledovatělého kopce (na kterém použít mačky by nebyla ostuda) a proklestili či proplazili si několikametrovou cestu skrz trnkový křáčí. A při tom začalo pršet :) A pak tam byla, na stromě, v budce – keška “Jdi do háje”. Pokračovali jsme po zelené značce do mírného a místy i prudšího kopce až k rozhledně Děd. Je moc krásná a dokonce se na ni dá vystoupat, i když jsou schody zapadané sněhem a zledovatělé. Na rozhledně kromě vrcholového focení proběhl odlov druhé keše “Rozhledna Děd” a svačina před obědem. Jen o nějaké to významnější klesání dál byla u studánky třetí keš – “Žába u pramene stála”. Vrátili jsme se cestu a začali scházet směrem k Berounu. Na dohled okraje města jsem odlovili mezi cyklokrosovými můstky čtvrtou keš – “Dub na Vinici”. Pak jsem sešli do města a ještě před obědem navštivili místní medvědárium. Pozorovali jsme tu dva přerostlé medvědy (před 12 lety to byli roztomilí medvídkové z večerníčku), jak se povalují na ladě a hrají si spolu. Na náměstí jsme si v restauraci dali oběd a sledovali jsme v televizi skoky na lyžích. Po obědě jsem ještě odlovili poslední keš nedaleko nádraží – “TIBA Beroun”. A pak už jen vyhřátým vlakem domů, do Prahy, do Podolí …
Postřeh výletu:
každé naše keškobraní je výzva
náledí bylo, klestění se trnkami taky, pršelo, klouzalo to, ale zima, zima nebyla :)
Etka