Protentokrát jsme se rozhodli, že na nám důvěrně známém místě podnikneme nové aktivity a pobyt, který je sám o sobě velkým zážitkem dětem trochu zpestříme.
Abychom to všechno zvládli, jelo nás vedoucích více, vzali jsme s sebou i cennou posilu - Michala, který má letos čerstvě občanku, a jinak se akcí zatím účastnil jako “dorosťák”. Tentokrát nám pomáhal jako mladší vedoucí.
Zážitky začínali celkem brzy - první nemilou zprávou bylo zjištění, že nám onemocněla jedna kuchařka, druhou pak to, že nám chybí i část jídla, které zůstalo do poslední chvíle v lednici a v záplavě věcí, které jsme tentokrát brali, se na něj zapomělo. Brzy jsme nalezli řešení a tak jídlo, které jsme potřebovali až druhý den k přípravě oběda, doputovalo spolu s Danovým taťkou v sobotu dopoledne.
A navíc - měli jsme skvělou společnost - jeho táta byl totiž jedním z těch, kteří přístřešek ve skalách pomáhali budovat pro svůj oddíl, proto byl nadšený, že se může podívat na známé místo a pobyt si velmi užil.
Ale postupně - páteční večer byl spíše odpočinkový - poté, co jsme dovlekli do kopce své krosny a množství tašek a ubytovali se, už se dělal oheň a pekli uzeniny, přivežené z domova. Pak jsme si povídali dlouho u ohně a bylo nám fajn. My vedoucí jsme si napli plachtu mezi dva stromy a děti spali pod převisem.
Ráno po snídani bylo v plánu slaňování. Protože se k nám připojil i Šimon, vybavený špičkovou záznamovou technikou, bylo vše fotografováno a natáčeno sportovní kamerou. Tak ještě nějaký výjezd, aby bylo pořízeného materiálu více a může se začít stříhat video.
Odpoledne jsme se šli projít, posbírat houby - nad Myší rodinkou bylo takové množství hřibů, že jsme o ně doslova zakopávali při hrách, které jsme na planině hráli. Protože jsme měli k dispozici auto, využili jsme ho na doplnění pramenité vody z Osinalic.
Děvčata pak vymyslela po okolí vlastní multicache (protože jsme geocachingový turistický oddíl a všechny oficiální kešky už jsme objevili).
Oba večery jsme využili i k čtení zábavné knihy, během sobotního večera jsme využili toho, že jsou děti zabavené poslechem čtení a připravili jsme noční bojovku, cesta byla vyznačená Lightsticky - svítícími tyčinkami, část cesty byla podél lana mezi stromy. Protože jsme měli i menší děti, moc jsme je nestrašili, spíše to byla taková pěkná procházka lesem s cílem vyluštit z písmen krátkou tajenku.
V neděli ráno jsme se pustili do úpravy některých zničených schodů a do řezání nového dřeva. Kluci vyznačili svou trasu - denní bojovku pro děvčata.
A to už byl konec výpravy a zbylo jen sejít dolů, po cestě sebrat poslední houby (kterých se tedy urodilo) a do Prahy autobusem.