Puťáček v pohraniční oblasti se vyznačoval připomínkou okupace a příběhů z dob,
kdy se mnozí snažili z naší země odejít. Několik příběhů jsme si postupně přečetli a jednu autentickou výpověď jsme dokonce slyšeli od bývalého vojáka.
V pátek jsme přijeli vlakem do Českých Budějovic a pokračovali jsme autobusem k
našemu výchozímu bodu. Když jsme přijeli, byla už tma. Před námi bylo devět kilometrů po lesní cestě převážně směrem vzhůru. S nasazenými čelovkami jsme vykročili vstříc
temnému neznámu. Byl to pro nás jedinečný zážitek. Tábořiště jsme rozložili na zapadlé
cestě a rozdělali jsme oheň, na kterém jsme si udělali druhou večeři. Tu noc jsme spali pod širým nebem, které bylo krásně jasné, poseté zářícími hvězdami. Po náročném dni nebylo nic snadnějšího než zavřít oči a spát.
V sobotu ráno jsme vstali plni očekávání, co přinese následující den. Kluci rozdělali
oheň a Mína uvařila čaj. Nasnídali jsme se a vydali na cestu. Po chvíli jsme nabrali vodu ve studni a Peťula s Martinem přečetli první příběhy. Po 4 km jsme dorazili k hospůdce ve vesnici Žofín. Objednali jsme si spoustu vynikajících jídel. Moc jsme si pochutnali. Poté nás jeden pán seznámil s jeho příběhem během „železné opony“. Kolem druhé hodiny jsme vyšli dál. Čekal nás ještě kus cesty. Pozdě odpoledne jsme našli místo, kde jsme rozdělali plachty a utábořili se. K večeři jsme měli špecle. Po jídle jsme už jen seděli u ohně, povídali a hráli tichou poštu. Když už se hodně setmělo, zalehli jsme do spacáků, abychom nabrali energii na další den.
Ráno jsme se po krásné noci vzbudili zasypáni jehličím. Po vyhrabání se jsme si
udělali snídani a uvařili čaj. I díky posunu času jsme vyrazili opravdu brzy. Vydali jsme se k nedaleké rozhledně na Kraví hoře, která se tyčí nad vesnicí Hojná Voda. Kovová konstrukce a schody, kterými se dalo dívat dolů se pro některé stala výzvou, ale všichni to nakonec zvládli. Pokračovali jsme do Dobré Vody, kde nás kromě odpočinku čekala i prohlídka krásného kostela, o kterém jsme se včera dozvěděli, že byl v době okupace využíván jako pozorovatelna. Odtud jsme se už přes Šejby, kde jsme si dali u rybníčku oběd, vydali na místo spaní. Kvůli hlášenému dešti jsme poprvé za výpravu postavili plachty, za které jsme v noci byli opravdu rádi. Kluci připravili oheň, holky pomohly s večeří a pak už nás čekalo jen povídání si u ohně a zasloužený spánek.
V pondělí jsme vstávali velmi brzy a snídaně byla také krátká. Chvilku jsme se zahřáli
u ohně, který chtěli Janek s Kubou zkusit rozdělat i z mokrého dřeva, a pak jsme vyrazili.
Přešli jsme České hranice a došli jsme do malého rakouského městečka. Tam jsme si dali
krátkou pauzu a vyrazili jsme zpátky do Čech. Chvilku jsme šli po lesní cestě a potom jsme zastavili na oběd. Rozdělali jsme oheň, kde jsme se ohřáli a někteří ho využili i na přípravu výborné slaniny s chlebem. Poté jsme došli posledních pár kilometrů a čekali jsme na nádraží, kde jsme hráli slepou babu.
Bình luận