Únorová výprava byla specifická. A krásná.
Jeli jsme sborovým minibusem. A měli jsme zázemí.
Krosny někteří nechali doma. A vzali jsme s sebou běžky i lyže.
Využili jsme toho, že mají školy jarní prázdniny a vyrazili jsme na chatu k Uhrům, kterou nám zase propůjčili. Naplnili jsme téměř celý autobus – jak lidmi, tak lyžemi, jídlem a zbylými zavazadly. Při příjezdu do Rejdic jsme se trochu obávali, jestli dokážeme zaparkovat, protože bylo všude přes metr sněhu. Vynosili jsme věci, někteří šli připravovat večeři a zbytek vytvářel za pomocí lopat parkovací místo, které se nakonec podařilo velmi dobře a rychle. Nováčci obdivovali krásy našeho ubytování a ostatní si je vděčně připomínali.
V sobotu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Větší vyrazila po dlouhém rozhodování, zda to zvládne, jen v přeskáčích a s lyžema a hůlkama v rukách. Naštěstí byla sjezdovka opravdu blízko a naše rozhodnutí nebrat si nejprve jiné boty se vyplatilo. Několik dalších hodin jsme strávili na svahu, který byl pro všechny příjemným překvapením, jak je velký a jak dobré tam jsou sjezdovky. Ve druhé skupině, která se vydala na běžky, byla většina, která na nich stála poprvé v životě. Připravili nám tak krásnou podívanou, která trvala i po několika sjezdech svahu. Naučili se to však velmi dobře a celkem ušli skvělých sedm kilometrů. Tuto trasu si večer pět přeživších (původně vyrazilo devět, ale lyže některých chtěly jet pouze dolů z kopce a další jedinci se před odjezdem nejspíš báli, že už nikdy za celý pobyt neuvidí buchty, které nám maminky napekly, takže se tato čtyřčlenná část vrátila na chatu poněkud dřív) dalo na běžkách v rychlejším tempu s čelovkami.
V neděli jsme vyrazili všichni společně na pěší výlet. Po cestě jsme hráli různé hry i sněhové bitvy. Dalším zpestřením bylo zapadnutí Kuby do vzduchové bubliny ve sněhu, jehož mnozí (ti už schválně) následovali. Cestou jsme ještě úspěšně domluvili, aby Šíma a Jelínkovi mohli zůstat až do konce pobytu, takže večer odjížděl jen Viky.
Pondělí jsme také byli všichni společně, ale tentokrát na výletu na běžkách. I přes původní nelibost některých byl hodnocen ještě lépe, než výlet předchozí den. Cestou jsme dokoupili v obchůdku trochu jídla a dali si v místní hospůdce polévku na zahřátí. Večer jsme vždy zahráli parlament a městečko Palermo a povídali si. Jednou jsme se i dívali na film.
Úterý se pár lidí obávalo, že bude už jen o balení a odjezdu, ale stihli jsme ještě být asi tři hodiny na sjezovkách či běžkách nebo u chaty ve sněhu. Závěrečnou jízdu jel na lyžích Křendy, který na nich stál poprvé v životě!
Cestu do Prahy jsme si ještě zpříjemňovali pouštěním písniček a povídáním si.