Po dlouhé době jsme zase vyrazili na výpravu sborovým minibusem. Vzhledem k množství věcí, co s sebou bereme, bychom to jinak asi nezvládli. Hromada lyží, batohů, bot a občas někde nějaký ten účastník nebo vedoucí.
Mája, Emka a Anička zažily první dobrodružství ještě dřív, než samotný výjezd začal, protože se všude kolem místa odjezdu staví a cesta, kudy se normálně dá projít, byla zatarasená. Ale zvládly to a po pár desítkách minut jsme se přeci jen všichni i s našimi zavazadly naskládali do autobusu. Jenže! Ještě jsme museli vyzvednout 4 naše další členy na jedné pumpě. Uvítalo nás (někoho po půl roce) Viktorovo hraní na kytaru. Sice vypadali trochu jako nějací potulní žebráci, ale to naše nadšení nijak nezmenšilo. Do už tak narvaného autobusu se tedy přidalo dalších pár kilo a jelo se dál.
Poslední zastávka předtím, než jsme dorazili do cíle, byl nákup v Lidlu, který se zároveň stal první hrou. Každý včetně vedoucích dostal seznam, co vše musí koupit. Vyrazili jsme s několika vozíkama dovnitř a náš nájezd začal…
Po příjezdu do chaty začalo vybalování, ubytovávání, pořádný úklid a příprava večeře, která byla chvíli ohrožena tím, že nám přestala fungovat trouba. Naštěstí ji Martin zachránil a zanedlouho jsme mohli servírovat. Po večeři jsme si ještě dali Tiramisu, vyrobené na přivítání Viktora, zapsali se, jaké dny chceme jít na sjezdovky nebo běžky a podívali se, jaké služby a úkoly nás další dny čekají.
Počasí vyšlo oproti jiným víkendům v celku dobře. Prvních pár dnů bylo i dost sněhu na lyžování. V sobotu šla větší skupina na sjezdovky a menší, ale velmi odhodlaná skupinka se jela projet na běžkách. Další den se jelo na společný výlet na běžkách. Nejdřív, když se autobus spíše klouzal po místním parkovišťátku, než že by jel, to vypadalo, že budeme muset jít pěšky, ale všichni přiložili ruku k dílu a podařilo se vyjet.
Noemi se zhostila úkolu, který měl den předtím Honza. Hlídat chatu a nikoho nepustit dovnitř. Honza chtěl jít vedle ostatních pěšky, ale tenhle záměr mu překazila pravidla lanovky, protože se na ní nesmí bez lyží. Musel tak sám zůstat v Harrachově a potýkat se se všemi obry, které potká. Zbytek skupiny vyjel nahoru lanovkou, někteří ani při vystupování nespadli, a odkud všichni vyrazili dál. S několika pauzama, svačinama, bojema o lyže i zlomení hůlky jsme se dostali až na místo, kde nastala první pořádná bitva, a odkud to už bylo jen s kopce. V Harrachově se odpojil Šimon, který odjížděl do Prahy. Akorát mu autobus jel až za nějaký čas, tak nakonec vystoupil trochu dál od zastávky, aby se nenudil.
Mína s Aničkou nakoupily dalších pár zásob, abychom nezemřeli hladem. Každý den měl někdo službu v kuchyni, takže se o hladové krky nestaraly jen holky, ale každý něco dělal. Kluci třeba poprvé dělali bramborové knedlíky a ani nebylo těsto všude po kuchyni, jak to zvládli.
Večery jsme měli dvakrát společný program. Jednou na téma misionáři a jednou na přátelství. Taky jsme hráli spoustu her, povídali si, dívali se na film a zpívali. Janek se staral, aby nikomu nebyla zima, až jsme z toho museli vyběhnout na sníh. A samozřejmě jsme nezapomínali na spaningo. V pondělí jsme zase vyrazili na lyže a někteří se šli projít na nedalekou rozhlednu, kde sebrali ceduli místo bobů, aby jim cesta dolu utíkala rychleji.
V úterý už bylo sněhu míň, a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, jednu pěší a jednu na běžkách, a určili místo, kde se potkáme a dáme bitvu. Pěší skupina dorazila dřív, a tak se stihla schovat a zaútočit na skoro překvapené příchozí ze všech stran. Po bitvě jsme se už co nejrychlejší cestou dostali do chaty, kde jsme dobalovali, dělali burgery a toasty a uklízeli. Uvolnili jsme místo další skupině, která přijížděla a odjeli jsme šťastně se vším, co jsme tam nezapomněli, domů.