Čekala náš první víkendová akce v novém školní roce. Program si do určité míry můžete naplánovat, ale jak to dopadne, to je věc druhá....
V pátek po příjezdu do Ústí nad Orlicí jsme jen tak tak stihli vystoupit z vlaku, poté, co jsme chvíli zápasili se zablokovanými dveřmi.
Na faru Jednoty Bratrské, kde jsme měli domluvené ubytování, se nám cestovalo dobře, baťohy nám totiž vzal autem pastor místního sboru Dan. Cestou jsme tedy společně odlovili pár kešek a pak jsme se již ubytovali a dali si polévku s chlebem.
V teple a klidu jsme všichni rychle usnuli...jen andulky ve společné místnosti občas píply.
Ráno vydatně pršelo, proto jsme se rozhodli zůstat na faře a zahrát si společenské hry v klubovně v prvním patře. Člověk si v duchu říká, že se vlastně nic moc stát nemůže. Venku pršelo a my v teple hr áli hry. Po nějaké době jsem se vrátili do přízemí, kde jsme spali a měli všechny osobní věci. Martin hledal svůj mobil, Etka zas své doklady. Po chvíli nám došlo, že nás někdo vykradl.
Ráno, když se Etka vracela z nákupu, jsem zapomněl zamknout zadní dveře. Následovalo kolečko telefonátů na operátory, policii a modlitby za to, aby Bůh navrátil to, co bylo ukradeno. No řeknu Vám, že dopoledne uteklo jako voda. Ukradené společné peníze jsme po hodině našli!
Přestalo pršet a my po obědě vyrazili na výlet. Bylo chladno a pod mrakem, ale výstup na prudký kopec zahřál každého z nás. Děti našli každou hledanou keš a mohly si tak vyměnit své hračky za jiné. V podvečer na jedné vyhlídce jsme rozdělali oheň a opekli si špekáčky. Tma přišla velmi rychle a nás ještě čekal kus cesty nazpátek.
Zjistili jsme, že máme asi jen tři baterky, které se staly naším jediným zdrojem světla (mobilní telefony byly slabou náhradou). Cesta začala být dobrodružná. Místo, kde měla být značená turistická cesta, bylo jednou velkou džunglí čerstvě pokácených stromů. Po chvíli hledání a pátrání v mapě jsme cestu našli. Cesta se prudce svažovala dolů do města. Na posledním úseku cesty jsem dětem svítil dozadu a sám jsem narazil holení do betonového sloupku... návštěva chirurgie dopadla dobře a já se s ošetřenou nohou vrátil večer k dětem. Byl to nevšední den, který byl plný neočekávaných událostí. Děkovali jsme Bohu, že i přes to, co se stalo, nás chránil.
V neděli jsme podnikli výlet na nedalekou vyhlídku za městem. Pouklidili jsme, uvařili si oběd a sbalili se na cestu zpět. Ta proběhl a již bez nejmenších obtíží. Spokojené a unavené děti jsme vrátili rodičům a sami se po dobrodružném víkendu těšili domů ...
Comments