Již tradičně jsme se ráno setkali na Smíchovském nádraží. Pouze jediný Viktor dorazil, a tak jsem Etku posla zpět domů. Pánská jizda ve složení Aleše, Viktora a mě byla tak kompletní. Ve vlaku jsme se neohřáli, protože po pár minutách jízdy jsme vystoupili v Černošicích. Poté jsem zadal souřadnice první keše a doslava jsem ji vyběhli ulovit! Netravalo to dlouho a vedle železniční tratě byla pomocí magnetu umístěná keš. Byla věnovaná letci, který na tomto místě žil. Ve 20. letech 20 století přeletěl kanál La manche. Cesta nás vedla výš a výš. Sněhová nadílka z minulého víkendu v lesích stále připomínala zimu, ale krásně modrá obloha a slunce prozrazovalo, že jaro je za dveřmi. Doslova jsme se vydrápali ke krásné keši (umístěná na staré borovici) “Tajemství Kulové hory”. Pěkně nám vyhládlo. Zamířili jsem si to rovnou do nedaleké vesnice Třebotov. Do hospody jsem přišli přesně na otvíračku. Ke stolu si k nám přisedl turista, člen KČT, který spolu s dalšími příznivci zdolávali naplánované trasy v okolí. Řízky a dobré pivo (pro mě a Aleše) byly odměnou převelikou. No po oběde se nám nikam chtít nechtělo... Směřovali jsem zpátky do Černošic. Cestou jsem ulovili další keše, spatřli první rozkvetlé sněženky... Vlak jel na čas a další keškobraní uteklo jako voda. Pánská jízda se vydařila!
Křendy (Daniel Krejčík)
コメント