Se začátkem nového školního roku jsme přivítali i nového vedoucího Jonatana, který nás hned na první výpravě zavedl do kraje, kde vyrůstal a který je jeho srdci blízký. V pátek jsme dorazili autobusem do Nové Paky, odkud jsme se za svitu měsíce (často opravdu ani baterky nebyly potřeba) vydali na 6 km vzdálenou zříceninu hradu Kumburk, která se nám stala útočištěm pro první chladnou noc. Původní plán vypravit se ještě k ohni nakonec vzal za své a nedlouho po příchodu jsme se už všichni zachumlali do teplých spacáků, pozorovali hvězdy nad námi a pomalu usínali.
Ráno někteří vstali, aby viděli východ slunce, zatímco ostatní si ještě chvíli odpočinuli a ze spacáků je vytáhlo až volání, aby přišli pomoct s přípravou ohně a snídaně. Ráno bylo, stejně jako noc, poměrně chladné a větrné, což přípravy trochu ztěžovalo, ale přece jsme se brzy posilňovali rychlou snídaní, po které jsme se už jen dobalili a za příchodu prvních turistů se vydali na další cestu. Podle některých jsme tím opouštěli druhé nejhezčí místo, kde jsme s turisťákem kdy přespávali.
Cesta byla široká, a tak jsme mohli jít po skupinkách vedle sebe, povídat si a kilometry nám rychle ubíhaly. Bylo to potřeba, protože nás čekalo celkem 12 km k plánovanému místu oběda. Chvíli před půlkou jsme zastavili ve vesnici Železnice na svačinu a doplnění vody. Odvážlivci, kteří se úkolu chopili, se vraceli nejen s plnými lahvemi, ale také posilněni bonbony a se zážitky, jak k nim přišli. Ani jsme netušili, jak moc se nám doplnění energie bude hodit. Netrvalo dlouho a dorazili jsme k hlavní překážce trasy, k místu, kde spadla lávka přes Cidlinu. Abychom se dostali na druhý břeh říčky, místo pohodového přechodu nás čekalo balancování na kamenech. Operativně jsme vytáhli trekové hole, které nám běžně slouží k postavení přístřešku, a i díky vzájemné pomoci jsme zanedlouho všichni stáli na druhém břehu suchou nohou. Štěstí, že někteří měli nepromokavé boty.
Po několika kilometrech rovné cesty a chůze z kopce se terén začal měnit. Cesta se pomalu zvedala, mírný kopec přešel v prudší, rozhovory postupně utichaly a vystřídalo je povzbuzování ke zdolání posledního úseku před obědem u Rumcajsovy jeskyně. Většina z nás byla tak ráda, že si může na chvíli odpočinout, že k jeskyni ani nedošla a zůstala na rozložené plachtě vedle cesty. Tam jsme si dali jídlo i zasloužený odpočinek.
Odpoledne jsme procházeli Prachovskými skalami a ještě před setměním jsme našli místo na spaní na kopci v listnatém lese, kde jsme připravili kuskus a uvařili čaj. Z vidlic jsme vytvořili držák na kotlík, takže jsme ho ani nemuseli držet. Nakonec jsme brzy zalezli do spacáků – většina ani nerozdělávala tarpy a užívali jsme si noc přímo pod širákem.
Další den jsme sešli do Sobotky. Ačkoli to bylo 10 km, zvládli jsme to rychle, a tak jsme si chvíli odpočinuli na hřišti, než jsme se vydali do místního sboru Jednoty bratrské, kde nám připravili k obědu guláš. Před odjezdem se ještě hrál bang! a pak už jsme jen došli na zastávku, nasedli na autobus a zamířili zpět do Prahy.
Jediné, zato pro některé neustále opakované zklamání výpravy bylo, že jsme na večerní obloze neviděli avizovanou kometu.
-Mína
Comments