Na pětidenní puťák jsme vyrazili v pěti – Dan, Etka a kluci Sam, Kryštof a Viktor.
Ve středu jsme se sešli u Etky doma, abychom zkontrolovali sbalení baťohů a přerozdělili si společné jídlo. Snědli jsme zmrzlinu, přečetli si první část dobrodružné knihy (Útěk z ostrova Vodnáře od Franka Perettiho) a šli na Smíchovské nádraží. Vlak do Plané u Mariánských Lázní měl čtyřicetiminutové zpoždění. Po cestě jsme museli mezi Plzní a Kozolupy jet autobusem kvůli výluce. Od Plzně s námi jela Etky mamka, které jsme mohli dát část jídla - potřebné až na víkend. Měli jsme domluvené, že nám Etčiní rodiče dovezou v pátek večer nějaké jídlo a když bude opravdu ošklivě, tak u nich v Plané budeme moci přespat, což se nakonec dost hodilo :) V Plané jsme měli hodinu čekat na autobus do nedalekého Dolního Kramolína, odkud začínal náš puťák. Díky zpoždění vlaku jsme ho stihli jen tak tak. Museli jsme dokonce posledních 100 metrů běžet. Ještě že si nás řidič všiml a počkal. :)
Vystoupili jsem za 10 minut na rozcestí u rybníka Regent a odbočky na Dolní Kramolín. Nejdřív jsme šli ulovit kešku Regent alias Rainspach. Vykoupali se v rybníce a dali si svačinooběd z vlastních zásob. Potom jsme již vyrazili na cestu. Šli jsme přes Dolní Kramolín, kde jsem si nabrali u výtoku pod strání vodu (později jsme se dozvěděli, že je to široko daleko nejkvalitnější voda) a kousek za vesnicí navštívili místo, kde se dříve dalo natočit Ilsano (minerální voda dnes stáčená pivovarem Chodovar). Pokračovali jsem kolem potoka dál až k Lazurovému vrchu, kde jsem se napojili na zelenou turistickou značku a nedaleko minerálního pramene Čiperka začali hledat místo na spaní. Ušli jsme 5 km a pro kluky nezvyklé na chození s batohem to bylo kilometrů až až. Našli jsme si místo na spaní za potokem od cesty. Přebrodili jsme potok (přitom Danovi uplavala láhev, kterou Viktor hrdinně zachránil skokem do vody v oblečení). Rozdělali spaní (spali jsme pod plachtou přehozenou přes prádelní šňůru uvázanou mezi stromy) na mírném kopci – nic rovného jsme mezi stromy nenašli a vrátili si udělat do koryta potoka oheň. Opekli jsme si buřty, vykoupali se v potoce a šli spát. Před usnutím jsme si ještě četli knihu, poslouchali ptáka, který nedaleko nás křičel a po deváté jsme usnuli. V noci jsme odháněli komáry, ignorovali řvaní toho ptáka a pomalu se sunuli dolu z mírného kopce. Jinak v noci nic zajímavého :)
Ráno jsme posnídali buchtu (bez mléka, které zkyslo), sbalili se, četli si knihu a pak se přebrodili zpátky k cestě. Nabrali jsme si minerálku Čiperku, která chutnala jen Etce a ulovili kešku Čiperka. Při cestě do necelých 2 km vzdálených Michalových Hor jsme jedli maliny, rostoucích všude kolem. V Michalkách jsme si nechali batohy v místní hospodě a šli v okolí ulovit 2 kešky – jednu na vyhlídce a druhou u kostela, kde jsme si v bývalé márnici mohli prohlédnout dvoje zachovalé máry. Zpátky u hospody jsem si nabrali plné nádrže vody a dosti ztěžka se vydali dál. Šlo se nám opravdu těžce a tak byl oběd vítaným oddychem. Prošli jsem pastvinou ke korytu, nasbírali dřevo za potokem a uvařili si hrachovou polévku. Když jsme se vraceli po pastvině k cestě, trochu nás prohnali krávy, čím víc jsme zrychlovali, tím rychleji se k nám blížili, asi chtěli něco dobrého – doufali jsme, že ne nás. Do večera jsem ušli celkem 7 km (nepočítaje chození po Michalkách). Utábořili jsme se na místě nedávno strhnutého tábora, asi kilometr před odbočkou na Křínov. Snažili jsem se najít kešku Český mlýn, ale ani při opětovném hledání ráno se nám to nepodařilo, snad proto, že GPSka ukazovala vzdálenosti kešky dost zmateně. Opět jsem si na ohni uvařili večeři – kuskus se zeleninou (slanina byla zkažená), koupali se v potoce, hráli Bang a četli si. Dan musel kvůli signálu pro mobil vyběhnout až na kopec, aby se mohli domluvit s Etčiným taťkou Jardou, kam a co přesně má zítra dovézt. Tentokrát jsme spali na rovině a protože večer trochu pršelo, neotravoval nás žádný hmyz.
V pátek už jsem šli lesní pěšinou kolem potoka, nejdřív jsem navštívili Čertovu skálu, na které jsme si trochu zalezli. Byl tam signál, tak jsme volali všem rodičům, abychom jim podali zprávu o průběhu akce. Pokračovali jsme dále po zelené značce, nabrali si vodu z malého potůčka, který nám doporučili místní a došli k další kešce Kořenská papírna. Kešku jsme nenašli, protože jsem si špatně opsali souřadnice, ale dali jsme si oběd a prohlédli místní tramvajovou zastávku -uprostřed ničeho. Po přečtení z knihy jsme vyrazili dál. Už při obědě začalo pršet a pak na chvíli přestalo, ale zanedlouho se dost rozpršelo. Vzali jsem si pláštěnky a šli dál. Museli jsem dojít na místo srazu s Jardou. Netrvalo dlouho a my měli mokré nejen boty. Naštěstí jsme na místo srazu (silnice mezi Planou a Černošínem) došli brzy, celé dnešní putování bylo 6 km dlouhé. Stále pršelo, tak jsem se schovali na verandu nyní opuštěného srubu a hráli karetní hru Bang. Místo dovezení jídla jsem poprosili o odvoz a rozhodli se usušit se a přespat v Plané. Nezahráli jsem ani dvě hry Bang a Jarda byl tam.
Všechny mokré a dost špinavé věci včetně bot jsme nechali sušit ve sklepě (kvůli nám bylo dokonce zatopeno), uvařili plánovanou večeři (kašpárka) bez ohně, dostali žemlovku jako bonus, ráchali se (jen malý kluci) dlouho v bazénu na zahradě, zahráli si Bang a po čtení spali na koberci v bývalém Etčině pokoji.
I když mělo podle předpovědi skoro celou sobotu pršet a ráno byla mlha, rozhodli jsem se jít dál. Po snídani, sbalení si a převážení batohů (Dan 21 kg, Etka 18 kg a kluci 11 kg) jsme se nechali odvézt pod Vlčí horu. Nejdříve jsem si bez batohů zato i s Jardou vyšli na zříceninu Volfštejn. Ještě že jsme šli nalehko, protože jsem zabloudili a ušli skoro 5 km, ale Volfštejn stál za to. Pak jsme si z auta vzali batohy, rozloučili se s Jardou a vydali se blíž k Vlčí hoře. Před výlezem na horu jsme si dali oběd a v lese nechali batohy. Okružní cesta vedoucí přes vrchol Vlčí hory, odlovení 3 kešek (Goethův pahorek, Vlčí hora SOTA cache a Vlčí hora mineralogická cache) a sbírání amfibolů (vulkanický materiál) měla necelé 3 km. Pak už jsme jen sešli asi kilometr k potoku a našli si místo na spaní. Bylo to v ohybu Kosáku v rovném lese hned za nyní opuštěným tábořištěm, kam jezdila Etka jako dítě. Plachtu jsme si rozdělali u stromu, kam sršni létali pro materiál na stavbu hnízda, ale nezdáli se být nebezpeční. Vodu jsme vyprosili od nedalekého tábora, k večeři jsme měli těstoviny s červenou omáčkou a nutno podotknout, že oheň připravili a zapálili sami kluci. Potom koupání spojené s mytím nádobí, Bang, čtení a usínání za bzučení sršňů.
Ráno jsme stávali dřív, abychom stihli vlak. Kromě snídaně, balení a mytí se udála jen jedna zajímavá příhoda. Dan vstával a uslyšel blízko sebe bzučení sršně. Zastavil se, ale po chvíli už nic neslyšel a myslel si že už odletěl-. Chtěl jít dál, ale naštěstí tam stál Kryštof, který si všiml, že sršeň sedí Danovi na krku a odehnal ho. Poslední úsek necelé 5-ti kilometrové cesty ubíhal rychle. Batohy byli už velmi lehké, cesta příjemná a počasí stejně jako celý předešlý den bez deště. Po cestě jsem odlovili poslední keš – Střední Mže a k vlaku v Ošelíně došli ve velkém předstihu. Dali jsem si oběd, zahráli si Bang a pak se osobním vlakem přesunuli do nedalekého Stříbra. Tam jsme čekali necelou hodinu na rychlík jedoucí až do Prahy a koupili si při tom zmrzlinu. Vlak neměl výluku a měl jen 10 minut zpoždění, které po cestě dohnal. Ve vlaku jsem dočetli knihu a dojedli poslední zásoby.
V Praze jsem se vrátili k Etce do bytu. Kluci si vzali věci zde ponechané, zahráli jsme si poslední Bang a pak už přijeli rodiče, kteří si kluky odvezli domů.