Čtvrtek 10.8. a pátek 11.8.
První zastávka po odjezdu byla kousek za Prahou, kde jsme si poprvé vyzkoušeli nástup a zopakovali jsme si pravidla akce. Poté jsme již pokračovali na Rozvadov a dále přes Německo, Belgii a Lucembursko až do Francie. Po celonoční jízdě autobusem jsme uvítali zastavení na snídani, kde jsme protáhli ztuhlá těla a přeskládali zavazadla, takže se nám vše vešlo mnohem lépe. Následoval San Quentin, kde jsme si nejprve prošli místní Decathlon, který s oblibou využíváme kvůli nabízenému sortimentu i možnosti dojít si na záchod a na wifi, a poté i historické centrum s gotickou bazilikou. Odpoledne nás čekal Thiepval, což je čtyřicet tři metrů vysoký památník první světové války. Zde jsme si ohromeni prohlíželi jeho sloupy, které byly celé popsány jmény padlých vojáků z bitev U Sommy. Na zdejším parkovišti jsme si dali svačinu a trénovali na baseball. Jelikož jsme byli po cestě unaveni, našli jsme už kolem šesté hodiny krásné místo na spaní, kde jsme postavili stany navečeřeli se, vyrobili ještě týmové vlajky a šli spát.
Sobota 12.8.
Ráno jsme začali den rozcvičkou, kterou nám však přerušila silná dešťová přeháňka, a tak jsme šli hned po rozehřátí na snídani. Poté jsme sbalili stany, uvařili oběd do termoportu a umyli nádobí. Po cestě jsme nejdříve zastavili v Lidlu na doplnění potravin a poté i v Decathlonu. Tentokrát byly nákupy skromnější, takže židličky, které si koupila většina osazenstva autobusu včera, jsou zatím největší zajímavostí. Město Amiens, kde se nacházely i oba tyto obchody, jsme si prohlédli opravdu dokonale, neboť jsme se neúspěšně snažili na nejrůznějších pumpách doplnit LPG do bomby na vaření. Po obědě už následoval přesun do kempu, který se nachází na dohled od Atlantiku. Zde jsme se ubytovali, dali teplou večeři a šli se vykoupat do oceánu. Ten byl překvapivě mnohem teplejší, než jsme očekávali, ale i tak byla jeho návštěva velmi rychlá. Po osvěžující koupeli jsme si na pláži dali jablečné dorty, neboť jsme oslavovali dnešní narozeniny naší nejmladší členky výjezdu. Děti si pomalu ale jistě zvykají při pomoci v kuchyni a u mytí nádobí, u stavby stanů jsme v procesu tréninku :). V kempu jsme ještě před spaním uvařili teplý čaj a umyli se ve zdejších sprchách.
Neděle 13.8.
Po rozcvičce u oceánu jsme se nasnídali a vyrazili na výlet po útesech. Začínali jsme trošku náročnější pasáží, kde jsme se pár metrů škrábali do zalesněného kopce, poté již byla cesta poklidnější. Za vesnicí jsme vyšli na pole a louky, které se táhnou po vysoko nad atlanským oceánem, kam až oko dohlédne. Na nejpříznivějším místě jsme si zahráli baseball. Na to, že to pro některé byla jejich první hra v životě, nám to šlo výborně. Pokračovali jsme ještě asi kilometr po vyšlapané stezičce, po které jsme sestoupali až na pláž u oceánu. Tam jsme si dali větší svačinu a vraceli se zpátky po pláži. Na pláž u "naší vesnice" jsme stihli dojít přesně včas, než nastal příliv. Po výletu jsme byli příjemně vyčerpáni, takže jsme všichni uvítali možnost odpočinout si na pár hodin v kempu. Najedli jsme se, zahráli hry, četli knížky nebo jen tak leželi na sluníčku, které nám dneska opravdu přálo. Před večeří jsme se ještě šli vykoupat do oceánu, zahráli si na místním hřišti fotbal a osprchovali se. Hned po ulehnutí zavládlo ve stanech příjemné ticho.
Pondělí 14.8.
Dnešní rozcvička byla trochu kratší, abychom co nejdříve vyrazili autobusem na výlet do města Dieppe. Každá jednotka se rozdělila na dvě čety, kterým jsme dali mapu a úkoly, jež mají v centru splnit. (Například zjistit, co večer dávají ve zdejším kině nebo si dát high five s personálem zámku.) Každá skupina byla vysazena na jiném místě, kde se museli zorientovat v mapě a následně projít jednotlivá stanoviště. Mezitím co děti plnily úkoly, jsme dojeli doplnit bombu na vaření. V poledne jsme měli sraz na pláži, odkud jsme šli společně k autobusu a následně jeli do Decathlonu, kde jsme si na parkovišti dali oběd. Z velké části kvůli velkému nadšení z dortů k Emčiných narozeninám, které si někteří chtěli koupit, jsme zajeli i do místního Lidlu. V kempu jsme si na chvíli odpočinuli, abychom měli dostatek sil na turnaj ve fotbale, který nás čekal odpoledne. Zájemci byli zvolenými kapitány vybíráni do týmů, které následně soupeřily mezi sebou. Po sportu jsme děti pozvali na zasloužený osvěžující drink. Po večeři jsme se šli vykoupat ještě jednou do oceánu, kde se uskutečnily vodní bitvy a souboje o shození se do vody. Večer jsme se už jen šli osprchovat, dali nástup, kde se řekli výsledky zápasů, a šlo se spát.
Úterý 15.8.
Ráno nás čekala rozcvička spojená s dobrovolným posledním koupáním na tomto místě v oceánu. Poté jsme sbalili stany, vše poklidili a odjeli směr Étretat, což je umělecké městečko proslavené díky křídovým útesům a přirozeně vytvořeným skalním obloukům. Cestou jsme zastavili v Yportu na pobřeží, kde jsme vybalili krupicovou kaši, kterou jsme ještě v kempu připravili a dali jsme si oběd. I navzdory mnohým umělcům zachycujícím zdejší krásy jsme byli pro mnohé největší atrakcí. Po několika kilometrech jsme sjeli po úzké uličce téměř až k oceánu, kde byla vysazena většina posádky, která pokračovala do města pěšky. Kvůli náletům však skončili tři členové z každého týmu na část cesty s určitým handicapem – jeden neviděl, druhý přišel o ruku a poslední dokonce o nohy. Cesta tak byla pro celou jednotku o mnoho náročnější a i celkových šest kilometrů dalo zabrat. V Étretatu jsme dali na hodinu a půl rozchod, v rámci něhož jsme si prošli město a někteří si dali jídlo (ochutnali jsme místní „les moules avec les pommes frittes“, což jsou škeble s hranolkami – výtečné!), či vyšli na vyhlídku nad útesy. Po opuštění města jsme začali hledat místo na spaní. Nakonec nás dovedla jedna zdejší paní na krásné místo nad oceánem vedle majáku, kde se rozléhá veliká louka, ideální na přespání i na baseballový turnaj. Uvařili jsme si hovězí vývar se zeleninou a při zapadajícím slunci nad Atlantským oceánem se dlouhé desítky hlučných minut jednotky potýkaly se stavbou stanů. Byla to jejich premiéra bez pomoci vedoucích.
Středa 16.8.
Hned po rozcvičce čekala jednotky hra na odminování určitého území. Každá mina byla označena jednou ze tří barev určující její sílu a tudíž i její hodnotu. Do oblasti směl vždy jen jeden a záleželo na strategii týmu, jestli jim půjde o kvalitu či kvantitu. Po snídani někteří vařili další jídlo a zbytek si zahrál zápas v baseballu. K tomu jsme přizvali i dva anglické kluky, jejichž maminka i oni si s námi dali předchozí den večeři. Následoval přesun autobusem, během něhož jsme nakoupili suroviny na další dny. Cestou jsme přejížděli přes Normandský most, který byl ve své době nejdelším lanovým mostem na světě. V rybářském městečku Honfleur nás nejprve čekala umělecká vsuvka, kdy jsme seděli na nábřeží a malovali okolí. Některé výtvory si budete moct prohlédnout na přiložených fotkách. Poté jsme si městečko prošli a jedna skupina dokonce ochutnala místní vyhlášené krevety. (I když české jídlo jim podle následujících reakcí sedne asi více.) Ještě jsme doplnili vodu, umyli nádobí a vyrazili podél pobřeží hledat místo na spaní. Nakonec jsme se ubytovali na loučce kousek od vesničky Auberville. Postavení stanů bylo tentokrát rychlé a krásně zkoordinované, takže jsme si po večeři a vyhlášení výsledků z dopolední hry mohli jít brzy lehnout...
Čtvrtek 17.8.
Spali jsme na místě, kde jsme nemohli být moc hluční, takže jsme na rozcvičku odběhli až téměř do další vesnice. Snídani jsme měli dneska opravdu luxusní, neboť Kryštof připravil míchaná vajíčka na slanině. Vyhlásili jsme hru na zakázaná slova, kdy každý dostane na začátek deset sirek a za každé použité slovo jednu odevzdává tomu, kdo si toho jako první všimne. Poté jsme uvařili do termoportu oběd, sbalili stany a odjeli do města Caen. Tam je ohromné Memorial museum věnované druhé světové válce. Kvůli deštivému dni dnes bylo obzvlášť plno – jen za dopoledne to čítalo kolem 4 000 návštěvníků. Díky „školnímu vstupnému“ jsme nemuseli čekat několika hodinovou frontu a po naobědvání se jsme mohli jít rovnou dovnitř. V hlavní hale jsme si dali sraz po dvou hodinách. Za tu dobu většina stačila projít celé museum, někteří i s dvacetiminutovým filmem či návštěvou bunkru, ale někteří skončili teprve v půlce, takže by více času určitě nevadilo. Ještě než jsme odjeli z města, stavili jsme se nakoupit a poté už vyrazili na místo spaní. Odpoledne jsme si psali s Angličany, s kterými jsme se seznámili před několika dny, a ti nám poslali bod na mapě s krásným místem na útesech, kde zůstanou přes noc. Odtud se i dá sejít k oceánu, takže jsme se ještě po večeři došli vykoupat. Mezitím nám naši spolunocležníci připravili různé pohoštění na ochutnání, po kterém už jsme si šli lehnout.
Pátek 18.8.
Po snídani jsme se šli podívat na německé bunkry pár metrů od místa spaní, které jsme si prolezli a udělali nejrůznější fotky. Mezitím služba pomáhala v kuchyni, takže jsme zanedlouho po příchodu k autobusu mohli vyjet dál. Britská jednotka zde zapomněla svou vlajku, kterou ještě ráno krásně připevnili na vyrobený stožár, takže si budou muset zhotovit novou. Rozloučili jsme se s našimi anglickými přáteli, kteří už svou cestu stáčeli ke Calais, aby se přeplavili zpět do své rodné země. My jsme se nejprve vrátili pár kilometrů do Arromanches les Baines, kde jsme na pláži díky odlivu mohli dojít až ke kesonům z doby vylodění. V celém městečku se nacházela stará vojenská technika. Jelikož pršelo, popojeli jsme na oběd o kus dál ke kamennému kostelíku, kde jsme měli kuře na paprice, jež si všichni velmi pochvalovali. Následovala už cesta do s nadšením očekávaného kempu u Omaha beach přes ještě jednu zastávku u muzea, kde venku stály spojenecké tanky. V kempu, kde očekávali, že přijedeme s lodí, nám vyhradili krásné místo hned vedle vstupu na velikou louku, kde jsme si večer zahráli baseball, jehož provedení se s každým tréninkem zlepšuje. Po ubytování a umytí jsme naskákali do vyhřívaného bazénu, kde se všichni dostatečně vysílili potápěním ostatních a házením si s míčem. Před večeří, kterou jsme si donesli na pláž, jsme si zahráli dvě hry na spolupráci v rámci týmu. Ta se nevydařila úplně, ale věříme, že se to v průběhu dalších dnů zlepší.
Sobota 19.8.
Dnešek byl odpočinkovým dnem jak pro obě jednotky tak i pro vedoucí. Ráno děti ocenily vstávání bez rozcvičky, kdy jen přišly na snídani poté, co se probudily. Následovala různorodá aktivita podle zájmů jednotlivců – vytvořily se skupiny na trénování baseballu, hraní bangu a memoiru či jen povídání si, čtení a poslouchání hudby. Před časem oběda došli kluci s Kryštofem nakoupit a mezitím nakrájela služba všechnu potřebnou zeleninu na polévku. Po jídle a poledním klidu jsme šli do tentokrát téměř prázdného bazénu, kde jsme si užívali možnost vykoupat se v teplé vodě. Následoval zápas v baseballu, u něhož jde znát výrazné zlepšení v chytání a házení, ale budeme ještě muset zapracovat na odpalech, neboť auty se hra jen hemžila. Britská jednotka si ještě během odpoledne a podvečera vyrobila náhradní vlajku, ostatní si vymysleli své činnosti. Po večeři jsme se všichni společně vypravili na pláž Omaha pár metrů od kempu, kde se v den D vylodili Američané. Právě panoval příliv, takže někteří fascinovaně stáli na molu a nechali na sebe dopadat kapky slané vody z největších vln. Podívali jsme se ještě k památníku padlým a šli k našemu zázemí, kde jsme se po nástupu odebrali do svých spacáků.
Neděle 20.8.
Po snídani jsme vyrazili na veliký americký hřbitov, kde se nachází na dvacet tisíc křížů věnovaným padlým vojákům z vylodění. Ohromilo nás, kolik z nich zemřelo přímo v den D. Na památníku byly dvě krásné mapy přes celou zeď, jedna ukazovala postup bojů v Normandii, druhá poté v celé Evropě. Následoval přejezd k pobřeží, kde jsme obě jednotky vysadili, dali jim jednu vysílačku a pokyn, ať se přesunou na naší základnu v kempu, kam dorazili za necelou hodinu a půl. Dali jsme si svačinu a šli do dnes už opět plného bazénu. Během přípravy večeře jsme se odebrali k oceánu, kde byl zrovna odliv, a zahráli jsme si zde bitvu o dobytí bunkru s nasbíranými granáty z minulých dní. Postup poněkud ztěžovali civilisté, ale oběma jednotkám se mise podařila během pár minut. Večer jsme si užívali posledních chvil v kempu na krásné čerstvě posekané louce, kde jsme si opět zahráli baseball. Spát jsme šli dřív, abychom byli ráno odpočatí na další dobrodružství.
Pondělí 21.8.
Dnešní den začínal ještě před rozbřeskem, neboť jsme děti probudili už dvacet minut po páté hodině ráno. Rychle jsme sbalili stany a všechny věci a vyjeli na nedaleký výběžek Pont du Hoc, kde jsme dali hru sestávající ze čtyř rozdílných aktivit, za které jednotky dostávali nápovědné indicie. Nejprve stavěli živou pyramidu, poté řešili Einsteinův test, následovalo odstranění Hitlerova granátu z kruhu, kam nesměli vstoupit a v poslední části museli být po dobu pěti minut neviděni a neslyšeni. Pokud jednotka nebyla úspěšná, musela na místě nechat jednu oběť, od které si vzali její známku, kterou potřebovali na konečné poskládání šifry. Když seřadili jména nás všech podle abecedy, získali z písmen na poslední řádce známky větu: Vy jste moji přátelé. Zjistili také, že řádek s nápisem Fight for friends souvisí s dalším, který odkazuje na verš z Bible (Jan 15:13). Po splnění mise a nasnídání se jsme se vrátili do kempu, kde jsme umyli nádobí a vyzvedli objednané bagety. Následoval přesun do Carentanu, městečka kam seskočili v den D parašutisté. Zde jsme vysadili Křendyho se Šimonem jako překladatelem v nemocnici, aby byl udělán rentgenový snímek nohy, která se ani po několika dnech po naražení při hře viditelně ani pocitově nelepšila. Jednotky měli mezitím několik úkolů na splnění ve městě, které si tímto i prošli. Po uvaření oběda jsme pokračovali dále do nedalekého Saint Lô, kde jsme se stavili v Decathlonu a zde už se také rentgen oproti minulému městu podařil a potvrdil, že s nohou není nic vážného. Nedaleko za městem jsme našli krásnou loučku, kde jsme se na pár hodin natáhli vyčerpaní z brzkého vstávání, poté jsme si zahráli pár her včetně baseballu a nakonec jsme zde zůstali i na přespání.
Úterý 22.8.
Ráno jsme vstávali trochu později, abychom dospali včerejší spánkový deficit. Po rozcvičce, snídani a sbalení věcí jsme vyrazili k ikoně Francie – žulovému ostrovu s gotickou katedrálou Le Mont Saint Michel s největším rozdílem mezi přílivem a odlivem (asi 14 výškových metrů) v Evropě. Až na ohromné množství turistů je to krásné historické místo, kam se dá dojet pouze kyvadlovou dopravou či dojít pěšky přes nově vytvořený most. Na parkovišti jsme uvařili těstoviny s boloňskou omáčkou a poté vyrazili na nejzazší místo naší trasy. Tím bylo pirátské město Saint Malo, kde jsme však kvůli času a především velmi horkému počasí zůstali pouze na pláži, kde jsme se naposledy vykoupali v oceánu a poté jsme se měli možnost i osprchovat ve sladké vodě před následným putováním. Odtud jsme naší cestu již stočili směrem na Paříž a v městečku několik desítek kilometrů dál jsme našli krásný park, kde se dalo umýt nádobí i uvařit a po optání místních jsme sehnali úžasné místo na spaní na veliké louce u jednoho farmáře s výhledem na osvětlený Le Mont Saint Michel.
Středa 23.8.
Dnes ráno jsme neměli nastaven budík ani plánovanou rozcvičku, neboť jsme se chtěli dostatečně prospat. Vstávali jsme tudíž až kolem půl desáté. Poté jsme si dali snídani, po které nás navštívilo místní stádečko koz. Na umytí nádobí jsme se vrátili k parčíku v centru města a poté už jeli dál. Cestou jsme se stavili v Lidlu, u kterého jsme se naobědvali, další větší zastávka byla až u Versailles. Tam jsme chtěli navštívit zámecké zahrady, ale prý kvůli teroristickým útokům v Barceloně zavírají všechna turistická místa dřív a pouštějí jen určitým vchodem, takže už jsme se tam nedostali. Prošli jsme se tedy aspoň po obchůdkách před hlavním vstupem, kde si děti nakoupily od zdejšího černocha přívěšky s Eiffelovkou. Mezitím jsme uvařili večeři, po které jsme už vyrazili přes okraj Paříže, kde jsme zdálky zahlédli slavnou věž, směrem na Prahu. Místo na spaní jsme našli před velikým sídlem, kde nás jedni lidé nechali postavit si stany.
Čtvrtek 24.8. a pátek 25.8.
Ráno jsme se rozloučili s milými lidmi, u jejichž pozemku jsme přespávali a vyrazili jsme dále směrem na Prahu. Přibližně v půli cesty mezi Paříží a Remeší se nám na palubce rozblikala kontrolka značící poruchu vznětového motoru. Zastavili jsme tedy na nejbližším odpočívadle a hledali co dál. Poté jsme zajeli k nejbližšímu autorizovanému servisu v nedalekém městě. V průběhu jejich polední pauzy jsme zajeli na závěrečný nákup do Carrefouru, kde jsme sehnali všechny potřebné jídelní suvenýry. Chvíli po druhé hodině odpoledne jsme se vrátili do servisu, kde však neměli zařízení na těžké stroje, a tak jsme museli pokračovat až do Remeše. Tam nám udělali nakonec úplně zdarma celkovou diagnostiku, kde potvrdili, že s motorem nic není, jen je prasklá trubka od turba. V praxi to znamená, že se z kopce dá jet i kolem 100 km/h, ale do velkého kopce se táhneme ani ne dvacítkou. Náhradní díl však neměli a poslali nás dál, že to sice bude trvat déle, ale motoru se nic nestane. Kvůli postupujícím hodinám jsme zastavili na odpočívadle, kde jsme vyměnili žárovku, která také odešla a začali připravovat slavnostní večeři na rozloučenou. Udělali jsme si hamburgery, salát, dali dobré pití a po výtečném jídle ještě chvíli seděli a povídali si o uplynulých dvou týdnech. Dále jsme pokračovali průměrnou rychlostí asi 60 km/h, ale po několika stech kilometrech, už druhé ráno, začal být hustší provoz a nedalo se jet dále po velkých silnicích. Pokračovali jsme ještě něco přes hodinu po okresních cestách, ale jelo se ještě hůře. Nakonec jsme zajeli do jedné vesnice v Německu, kde mají překvapivě veliký servis a tam nám byli schopni nechat dopravit a následně opravit porušenou trubku do několika hodin. Než přijela součástka, zajeli jsme k místnímu koupališti s mnoha bazény, skákacími můstky a skluzavkou, kde jsme nejprve umyli celý autobus a následně naskákali do příjemně chladivé vody. Následoval ještě rychlý nákup, abychom si mohli dát na oběd pouze něco studeného a poté už jsme přejeli k servisu, kde někteří využili místní wifi a někteří si šli lehnout a na chvíli spát. Mezitím proběhla kontrola auta, vyndání vadné trubky a dání nové. Už před půl pátou jsme měli autobus opraven a mohli jsme vyrazit. Na Rozvadově jsme udělali delší zastávku, takže jsme se občerstvili v McDonaldu, chvíli před Prahou jsme ještě zastavili na poslední nástup, připomenutí hesla a hodnot z výjezdu a následně jsme už jeli přímo do Prahy, kam si pro nadšené, ale už velmi unavené děti přijeli rodiče.