• Transfer

RALSKO 2014


26.7.

V sobotu ráno máme sraz na sboráči. Přebalíme dětem batohy, zbytečnosti necháme v Praze a rozloučíme se s rodiči.

Metrem jedeme na Holešovice a odtud pokračujeme autobusem až do Jestřebí. Martin s Jančou tam dojeli osobním autem, které nám bude po celý puťák vozit jídlo, spacáky a karimatky a zajišťovat nákupy.

V Jestřebí se nasvačíme a vydáme na Dlouhý vrch, kde je keška. V lese nechtíc vyplašíme srnku, která se nás lekla a málem se zapletla do elektrického ohradníku, naštěstí se jí podaří utéct. 

Cestu z Dlouhého vrchu si zkrátíme přes pastviny a pak pokračujeme vyprahlým borovicovým lesem k zajímavému přírodnímu útvaru Skalní brána, kde je opět keška, a převisu Psí kostel. Původně jsme tu chtěli přespat, místo je ale špinavé a tak se utáboříme na blízké planině. Dnes jsme ušli skoro 8 km a cítíme se unavení.

K večeři si dáváme chleba se skvělou vajíčkovou pomazánku od Janči a buchty od maminek. Děti hrají Bang! a Story Cubes - “holčičí dračák“ ☺

Na dobrou noc nám Etka čte z dobrodružné knížky Postrach z Longfieldu.

V noci nás vzbudí bouřka, narychlo stavíme vnější stan a dáváme přes děti. Ležíme na tvrdém pískovci a kolíky nejdou zatlouct, tak Martin natahuje lana k okolním stromům, aby stan vypnul. Liják naštěstí brzy přejde.


27.7.

Ráno se budíme už do slunečného počasí. Během příprav snídaně zjistíme, že u vařiče chybí těsnění a bez něj se vařit nedá – domluvíme se, že místo čaje uděláme sirup a těsnění koupíme další den v Mimoni.

K snídani jsou opět výborné buchty od maminek a perník od Janči – ten si dáváme s marmeládou, pak sbíráme borůvky, kterých je tu spousta.

Vydáme se na cestu, tentokrát nás čeká jen 3,5 km do Hradčan, cestou ulovíme pár kešek a prokrosíme les přes vysoký kopec.

Zpocení se v Hradčanech nadšeně vrháme do rybníka. Je málo vody a rybník je bahnitý - ale voda je čistá (vytéká z několika chráněných jezer) a děti v ní nacházejí sladkovodní mušle. Mezitím Křendy se Zuzkou poprosí obsluhu v místním hostinci, zda by nám neohřáli vodu na bramborovou kaši. Domorodci jsou ochotní a za čtvrt hodiny už mícháme kaši u auta na silnici.

Po obědě (studené párky s teplou bramborovou kaší a okurkou) se jdeme podívat na bývalé vojenské letiště (natáčel se tu např.Tmavomodrý svět). 

S batohy vyrazíme na Hradčanskou vyhlídku, kde plánujeme přespat. Cestou ještě navštívíme Zoo na druhém břehu rybníka - mají tu například líné kance, moudrého výra, havrany, ospalou lišku a spoustu akčních morčat. Odměnou za strmý výstup na vyhlídku (při kterém Dominik ztratí a opět najde lahev a spacák) je nádherný rozhled na okolní lesy, skály, kopce a vojenské letiště.

K velkému převisu, kde chceme přespat, vede úzká a strmá štěrbina ve skále – dostat tudy 12 lidí s batohy je trochu adrenalin, ale zvládneme to. Pak už se konečně utáboříme, zapálíme oheň a opékáme chleba se sýrem. Kolem desáté dorazí kluci Uhrovi, kteří přijeli z chaty u Volfartic. Když zalézáme do spacáků, začíná pršet a my z tepla pod převisem pozorujeme hru stínů mezi stromy ohýbajícími se ve větru, burácejí blesky a hromy.


28.7.

Ráno je opět krásně. Vyšplháme zpod převisu a po ulovení kešky se vracíme k rybníku v Hradčanech, kde trávíme pohodové dopoledne. Martin mezitím sehnal těsnění k vařiči a tak si konečně můžeme udělat teplý oběd – těstoviny se slaninou, sýrovou omáčkou a paprikou.

Honza Uher přijel s rozseklou nohou a po koupání usoudíme, že bude lepší vzít ho do nemocnice v České Lípě, aby mu to zašili. Křendy ho tam odveze autem.

V odpoledním horku se vydáme podél Hradčanských rybníků směrem na Ploužnici. Je dusno, a sotva dorazíme do vesnice a posadíme se pod stříšku hostince, spustí liják a padají kroupy. Čas si krátíme čtením Postrachu z Longfieldu a pozorujeme opuštěné ubikace (snad po ruských vojácích) naproti přes ulici.

Konečně liják ustal a dorazil i Křendy s Honzou. Martin s Křendym vyrazí autem hledat místo na spaní v nejbližším okolí a pak nás tam kyvadlovou dopravou zavezou. Stavíme stan na opuštěném pozemku, na kraji vesnice Hvězdov. Stále mrholí, zahřejeme se žampionovou polévkou a šup do hajan.


29.7.

Snídáme vydatnou vločkovou kaši, abychom měli dost síly na dnešní dlouhou tůru se spoustou kešek.

Je příjemně pod mrakem. Po hrazích rybníků (některé jsou bažinaté a jiné vyhrazené pro sportovní rybolov) putujeme do bývalé vesnice Nový dvůr. Projdeme místní airsoftový areál a další cesta vede kolem kešek Ručička – v krátkých intervalech nacházíme Palec, Ukazovák, Prostředník, Prsteník a Malíček. Mlsáme maliny a ostružiny, kterých je tu požehnaně. 

Obědváme chleba s vysočinou a okurkou. Podél cesty potkáváme zvláštní betonové nádrže na vodu. Dojdeme až k závoře s budkou, kde nám milá paní vysvětlí, že dál nemůžeme (dobíhá tu těžba uranu a sanace znečištění). Poradí nám, kde jsou neprůjezdné závory a kde se dá přespat.

Slunce začíná zase pálit. Podél vypuštěného rybníka, obory a bývalé vesnice Svébořice dojdeme až na krásné zapadlé místo u lesa, které našel Martin s autem a už tu postavil stan. Utáboříme se, hrajeme hry a večeříme rýži s tuňákem a kukuřicí.

Do snů nás opět provází napínavé příběhy z knížky Postrach z Longfieldu. 


30.7.

Dnes je středa a ráno se loučíme s Křendym, který odjíždí jako řidič autobusu se skauty do Francie. Snídáme opět vločkovou kaši, tentokrát vylepšenou nutellou.

Batohy zamkneme do auta, stan zapneme a nalehko se vydáváme na cestu do zajímavé skalní oblasti jižně od Stráže pod Ralskem. Vyšplháme na zříceninu hradu Stohánek, kde údajně žil nemravný poustevník spolu s poustevnicí, a fotíme se u rozsochaté borovice. Kešky nás vedou přes Sochorův pomník dál na Děvín, krásnou velkou zříceninu se zamřížovanou studní. Jindy běžný borovicový les se tu mění v bukový. Kdysi zde těžili limonit a my můžeme prolézt i nízkou opuštěnou štolu.

Je horko a tak se svlažíme v Hamerském jezeře.

Odtud už je blízko k vyhlášené zmrzlině ve Stráži pod Ralskem. Mají tu okolo sto druhů zmrzliny – včetně takové exotiky jako křenová, máslová, fernetová apod. Každý si dává alespoň dva kopečky.

Ze Stráže se vracíme jinou cestou na naše tábořiště. Nacházíme další kešky (zajímavé jsou třeba Zatoulané veverky na pískovcovém hřibu s výhledem na okolí). Unavení se vracíme ke stanu a autu a večeříme výborné těstoviny s červenou omáčkou.


31.7.

Poslední putovní den začíná geologickým dobrodružstvím – ve štěrku na cestě nacházíme “pecky“, v nichž se ukrývají polodrahokamy. Rozbíjíme kameny a sbíráme ty nejzajímavější kusy. 

Než stihneme sbalit stan a ostatní věci, přijíždí k nám na motorce myslivec a zdvořile nás upozorní, že se v lese bez povolení stanovat nesmí, někdy sem jezdí němečtí turisté lovit zvěř a pak by mohl být problém. Naštěstí nám nedá pokutu a mimo jiné se od něj dozvíme, kde nahlásit táboření a že polodrahokamy pocházejí ze vsi Dubnice za Stráží.

Vydáváme se za keškou na Velkém jelením vrchu. Na vrchol vede neznačená stezka a výstup je místy horolezecký - zvláště když šplháte s těžkými batohy, je to docela adrenalin. Odměnou je nám dosud nejkrásnější, kruhový výhled na okolí Ralska, táhnoucí se od Bezdězu až po Ještěd. Poznáváme místa, která jsme prošli v minulých dnech, i zajímavé skalní útvary, jejichž názvy zatím neznáme.

Po vrcholovém fotu to několikrát prokrosíme přes les a pokračujeme ke kešce Zpívající skála - občas se prodíráme opravdu pichlavým houštím.

Dnešní den opět završíme u zmrzliny ve Stráži. Ochutnáváme nové druhy, jako pivní, hroznová nebo lentilková.

Utáboříme se na travnaté pláži u strážské vodní nádrže. Mají tu vodní vlek s překážkami a skokanskými můstky, někteří odvážlivci tu předvádí i akrobacii. Večeříme gulášovku, upravenou na zelňačku. Dnes už nestavíme stan, usínáme pod hvězdami s výhledem na vodní plochu a osvětlený Ještěd.


1.8.

Ráno jsme celí mokří od rosy. Budíme se už v sedm, sbalíme věci a posnídáme na parkovišti u auta. Batohy necháme v servisním autu, kterým jedou do Prahy Martin s Jančou. Ostatní jdou pěšky na autobus, který nás odveze ze Stráže do Mimoně a odtud další až do Prahy.

Vracíme se kolem půl druhé na sboráč, kde nás vítají rodiče. Vyprávíme zážitky, dojídáme zbytky jídla, potom vybalujeme a uklízíme věci.


ÚČASTNÍCI:

vedoucí:

Dan Křendy Krejčík – koordinátor a logistik, hry

Martin Klaus – logistik

Etka Kučerová – hry a kešky

Janča Krejčíková – kuchařka

Zuzka Hlávková – kuchařka

děti:

Esterka Horálková

Ačika Balcarová

Peťule Jelínková

Kryštof Kohout

Dominik

Filip

Honza Uher

Mára Uher


FOTOGALERIE

9 views0 comments

Recent Posts

See All